Zemědělec se jen nerýpe v hlíně
„Vyrůstal jsem na naší rodinné farmě, kterou naši založili v roce 1993. Ze začátku jsem rodičům pomáhal, třeba při krmení anebo si zkoušel dojení. Postupně mě táta naučil i obsluhu strojů. Když pak šel do důchodu, tak jsem od něj převzal vedení farmy a najednou jsem se musel naučit i hodně dalších věcí. Účetnictví, plánování osevních postupů, ochranu rostlin, personalistiku, dotace, mzdy… Lidi si myslí, že zemědělec se jen rýpe v hlíně, ale není to tak, člověk musí umět spoustu věcí.
Farma je pořád rodinná, pracuje nás tu šest. Moje sestra má na starost obstarat vše okolo krav, žena se stará o minimlékárnu a účetnictví. Zaměřujeme se na mléko, které prodáváme z automatu přímo na farmě nebo ho zpracováváme ve faremní minimlékárně na sýry, které již dvakrát získaly ocenění regionální potravina Jihomoravského kraje.
Základem dobrého sýra je kvalitní mléko. Jsme proto hrdí na naše stohlavé stádo červenostrakatých krav a jsem rád, že patříme mezi nejlepší farmy s tímto plemenem. Taky nám dělá radost, že jsme se umístili v soutěži Mléčná farma roku.
Snažíme se krávy i šlechtit, hlavně zvířata, která mají tzv. A2 kasein. Mléko od takových krav je lépe stravitelné, a to i pro alergiky a taky je vhodnější pro výrobu sýrů. V zahraničí je A2 mléko běžné, tak snad se prosadí i u nás.
Pro nás je důležité i to, jak vypadá to, co prodáváme, jaké používáme obalové materiály. Takže mléko dáváme pouze do skla. A taky máme vlastní vizuální styl, obaly pro nás tvoří ilustrátorka.
Jako jedni z mála na jižní Moravě používáme dojicí roboty, a to už od roku 2010. Dospěli jsme k nim v okamžiku, kdy jsme viděli, jak je těžké do zemědělství dostat mladé lidi, kteří by nám pomáhali. Do zemědělství se bohužel mladým lidem moc nechce. Roboti pro nás znamenají hlavně úsporu pracovní síly. A jsou pohodlné i pro krávy: mají možnost se podojit, kdy chtějí, nejsou stresovány naháněním do dojírny. Mohou si tak vybrat, kdy budou žrát, kdy ležet, kdy dojit. Některé jdou k robotovi třeba i 4x nebo 5x za den. Robot vyhodnotí, jestli to má smysl, a když ne, nasměruje krávu zase zpátky ke krmení nebo třeba k odpočinku.
Celkově se díky robotovi zvýšila užitkovost a ekonomicky to dává smysl. Myslím, že zemědělství je třeba dělat moderně a tyto technologie nám v tom pomáhají. Taky šetříme čas, nemusíme brzo ráno vstávat a ručně dojit, ale místo toho můžeme třeba pracovat na poli. Měli jsme obavy, jestli se to kravám bude líbit a budou se chodit dojit, ale zvykly si na to rychle. S financováním nám pomohl úvěr a dotace. A to bylo důležité, protože během té doby se několikrát stalo, že klesly ceny mléka a my jsme sotva měli na splátky, což byly krušné chvíle.
Právě výkyvy cen nás trápí. Člověk intenzivně pracuje, investuje do rozvoje a pak spadne cena mléka a najednou se musíme stresovat, co to znamená a řešit třeba úplně základní financování provozu a de facto nám nezbývá tolik času na to hlavní. Trochu nás trápí i cenová politika velkých supermarketů, které tlačí ceny tak nízko, že za ně nelze kvalitní produkt vůbec vyrobit – a musíme to dotovat. V té chvíli se zastaví rozvoj a dlouho pak trvá, než se dostaneme na rentabilní cenu. Někdy v takových chvílích přemýšlím, zda má smysl dělat skoro zadarmo…
Na mléko se zaměřujeme i proto, že naše farma je v suché oblasti. Je tu málo vody a hodně písčité půdy, takže je těžké něco pořádně vypěstovat. Snažíme se budovat závlahy, pěstovat meziplodiny a do půdy dostávat aspoň hnůj od krav, aby v ní byla organická hmota a pomohla vodu zadržovat.
Vztah k půdě a krajině je pro nás důležitý. V poslední době se snažíme snižovat výměru pozemků, abychom dosáhli větší druhové různorodosti porostů. A začali jsme dělat opatření na ochranu volně žijících ptáků. Vytvořili jsme biopásy, aby se u nás ptáci měli dobře. Chceme hlavně pomoci návratu čejky chocholaté a dropa velkého, což je druh, který se tu kdysi vyskytoval. Snažíme se tedy, aby tu znovu zahnízdil a rozmnožil se. Čejkám už se u nás líbí, ty tu máme pravidelně. Drop si teprve zvyká, občas se přiletí podívat, co je u nás nového.
Největší radost mi dělá, když na farmě všechno funguje a můžeme dělat, co potřebujeme. A jsme pány svého času. Třeba díky dojicímu robotu nemusím ráno brzo vstávat. Odpadá ranní, odpolední dojení, robot funguje přes noc sám a pak se jde udělat jen kontrola a údržba.
Práce se zvířaty nebo na poli je pestrá. Právě ta různorodost mě baví. Každý den je jiný, každý den přináší nějaký nový problém.
Jestli někoho tenhle svět láká, doporučil bych mu, aby si šli – hlavně mladí – lidé tuhle práci aspoň vyzkoušet, jestli je to baví. Zájem o farmaření moc není, protože je to tvrdá práce, ve které je potřeba i myšlení a která nezná soboty, neděle.
Českým zákazníkům bych chtěl vzkázat, ať kupují kvalitní české potraviny. Ať chodí do automatů na mléko či na farmářské trhy, ať nakupují tam, kde to mají nejblíže a podpoří tak svého souseda-farmáře.“
Marek Klíč, farma Božice
Rozhovor se dělal před čtyřmi lety, před začátkem období koronaviru, ale stále je aktuální. Téma jsme nakonec právě díky koronaviru pozastavili, tak ho nyní mírně oprášíme a opožděně zveřejníme rozhovory.
