Moje práce je i mým koníčkem

Vojtěch Votápek se od servisního technika vypracoval na pozici teamleadera pro region Čechy. Přinášíme vám rozhovor, který zároveň vychází ve zkrácené verzi v našem online "argo PARTNER" magazínu.

Gratulujeme k nové pozici. Jaké byly první dny v pozici teamleadera?

Dobrý den a děkuji.

První dny byly v mnoha ohledech náročné, ale na druhou stranu jsem byl plný dojmů a očekávání a s novou výzvou jsem se popral. Měl jsem obavy z toho, zda jsem pro novou pozici dostatečně kvalifikovaný a jestli budou ostatní s mojí prací spokojeni, a to jak zákazníci, tak moji kolegové v servisním týmu. Ale už je to více než měsíc, a v mých očích vše vychází bez větších problémů, a tak můžu s klidným srdcem říct, že je to lepší, než jsem sám očekával a snad i kolegové a zákazníci mají stejný pocit.

Začínal jste jako servisní technik?

Ano, začínal sem v AGRO-partneru jako servisní technik stájových technologií (Juno, Urban), ale troufám si egoisticky říct, že moje nenasytnost a zápal pro věc, mě dostala přes servisního technika až na tuto pozici, a tou je právě zmiňovaný team leader.

Občas slyšíme, že servisní technik dělá od nevidím do nevidím, sedm dní v týdnu. Je to tak?

Určitě to není pravda, že děláme 24 hodin denně. Snažím se dělat na 130 % a často je to časově náročnější, ale díky skvělým kolegům v týmu to zvládáme a o víkendové a noční pohotovosti se spravedlivě dělíme, abychom měli prostor i na jiné věci. Je pravda, že i spoustu času trávíme po práci administrativou a přípravou na nadcházející dny. Na to většina lidí, kteří nejsou zasvěcení, zapomíná. Není to moc vidět, ale i to k tomu patří. Tak či onak, zvládnout se to dá, kdybych chtěl mít pevnou a klasickou pracovní dobu, tak si půjdu sednout do kanceláře nebo stoupnout k pásu, a to rozhodně není nic pro mě.

Před pár lety se Vám narodila dcera. Na dnešní poměry jste „mladý“ tatínek.

Ano, to je pravda. Dceři byly letos v dubnu 3 roky a doslova mi roste před očima. Mladý jsem byl, a ještě dlouho budu. Ale ano, Stella se nám narodila, když mi bylo 22 let, takže se někomu může zdát, že je to brzy, ale já chci mít brzy odrostlé děti, abych si ve 40 mohl užívat života. V “mládí” jsem si také užil dost, takže na co čekat…

Co volný čas? Máte vůbec ještě čas na svoje koníčky? 

S volným časem to není velká sláva, ale přes to, že se považuji za vesnického kluka, tak bydlíme v malém bytě v malém městě, a tak mi doma odpadá ta práce na zahradě a můžu se věnovat právě zmiňované rodině a koníčkům. Plánuji do budoucna stěhování do domu se zahradou, kde už se tedy pracím kolem domu nevyhnu, ale i tak si myslím že to dokážu skloubit. V tuhle chvíli mi byt vyhovuje. Koníčků nemám moc, ale i tak mi “žerou” spoustu času. Jsem společenský člověk, trávím rád čas se svými přáteli, a to ať na nějaké společenské události nebo jen tak v klidu u piva. Jsem dobrovolný hasič, vášnivý rybář a v zimě si rád sjedu kopec na lyžích nebo snowboardu. Samozřejmě jako většina chlapů, mám rád vše, co voní benzinem. Veškeré koníčky provozuji převážně o víkendu, protože jak jsem zmiňoval, přes týden moc času nezbývá, a proto je u nás doma volný víkend ten, kdy se jen tak válíme na gauči, raritou. Samozřejmě mým koníčkem je i práce, protože bez toho bych to dělat nemohl. To člověka prostě musí bavit, jinak to dělat nemůže.

Ještě se vrátíme k práci … co máte rád na své práci?

Na své práci mám rád, že mi dává smysl a je to různorodá práce, která mi přináší neobyčejné zážitky a dává mi každým dnem spoustu zkušeností. Roboti Lely jsou špička a všude tvrdím, že nemají konkurenci. Říkám to smrtelně vážně, bez jakéhokoliv nátlaku, značce Lely věřím, a proto se snažím, aby i servis těchto zařízení byl špičkový a jsem rád, že právě nabitá pozice mi mou snahu umožňuje přenést i na ostatní kolegy, a tak se mohu pokusit o to, abychom byli ještě lepší než kdy dřív.

Jak vypadá Váš den na pozici team leadera? Kolik servisních techniků teď máte na starosti?

Můj standardní den vypadá tak, že ráno vstanu, uvařím si kávu a u kávy čekám na příchozí hovory od zákazníků nebo kolegů. Když nějaký hovor přijde a není možné to vyřešit po telefonu, “přehodím” to na své kolegy, popřípadě na sebe a vyrážím do terénu. Každý den je jiný a nejde pokaždé naplánovat, protože každou chvíli může přijít akutní požadavek od zákazníka, a tak zruším původní plán a jedu úplně jinam, než jsem původně chtěl. 

Pak jsou ale i dny, kterým my rádi říkáme “ticho před bouří”, kdy nám plány vychází, a tak trávím dny plněním plánovaných požadavků od zákazníků nebo preventivními údržbami na robotech nebo souvisejících zařízeních. Práce je to rozmanitá a není to jen o robotech, ale k dojícím robotům patří samozřejmě i kompresory a chlazení, takže je stále co dělat a nestíhám se nudit. Když náhodou ještě nejsem doma, tak mi přítelkyně volá pravidelně mezi 15-17 hodinou, v kolik přijedu. Já jí většinou odpovídám stejně … “já fakt nevím” ? Myslím si, že odpověď sama dobře zná už předtím, než se zeptá, ale zkouší to, rozumí tomu, chápe to, ale zkusit to musí.

Po práci, když přijedu tak si většinou pohraji krátce s dcerou a u televize pak vyřizuji administrativní část naší práce, a to občas i do pozdních hodin.

Na starost máme s kolegou 4 techniky, ale i my sami jezdíme do terénu a střídame se na telefonní lince, a tak je v terénu vždy 5 techniků a jeden z nás má vždy noční pohotovost. O tu se také spravedlivě střídáme ? Díky vysoké poptávce po našich zařízeních, která vlastně potvrzuje mé tvrzení o bezkonkurenčních robotech Lely, sháníme stále další kolegy do našeho přátelského kolektivu, a tak doufám, že tento můj “krátký” náhled do života servisního technika někoho osloví a přivede ho mezi nás.

Děkujeme za rozhovor a ať je Vaše práce i nadále koníčkem.