Datum zveřejnění: 23.03.2020
Naše oddělení FMS připravilo 1. díl článku na téma "Optimalizace dojení u automatického systému dojení Lely Astronaut". Druhou část si můžete přečíst příští týden.

 

Optimalizace dojení se může zdát být pojem poněkud obecný a možná v sobě skrývá tajemství. Obojí je pravda. Optimalizace znamená snahu o dosažení nejlepších výsledků za daných podmínek, které jsou definovány vlastnostmi každé farmy. Jiné cíle si klade chovatel červenostrakatého skotu a jiné nároky má chovatel holštýnských dojnic. U automatického dojení je cílem optimalizace co nejlepší využití kapacity dojících robotů, ale také samotných dojnic. Optimalizovat můžeme zdraví vemene i zvířat, krmení v dojícím robotu, ale také pracovní procesy na farmě. Nyní se zaměříme na optimalizaci samotného dojení.

Účelem optimalizace dojení u automatů Lely, které jsou výhradně vždy umístěny ve stáji se svobodným pohybem krav, je získání další kapacity robotů pro přidání dalších dojnic, anebo větší prostor pro stejný počet krav, který využijí zvýšení kapacity v podobě vyšší návštěvnosti. Tak či onak, výsledkem, který musí zajímat každého, je více mléka v tanku každý den. A to je ten největší důvod, proč bychom měli o optimalizace dojení přemýšlet.

Co tedy obnáší efektivnější využívání dojících robotů a dojnic, které je navštěvují? Základním principem je dosažení dojení krav v optimálním intervalu mezi návštěvami a s optimálním nádojem. Optimální interval mezi dvěma po sobě jdoucími úspěšnými návštěvami se pohybuje mezi 6 a 14 hodinami. První hodnota platí pro vysokoprodukční dojnice s denní produkcí mléka nad 40 kg, které samy vyžadují vyšší frekvenci dojení, ta druhá je určena pro dojnice s nízkou produkcí kolem 20 kg mléka a pro dojnice na konci laktace. To jsou však hodnoty, ve kterých by se mělo pohybovat v ideálním případě 90 % stáda. Optimální interval je v úzkém vztahu s optimálním nádojem za jednu úspěšnou návštěvu v dojícím robotu Lely Astronaut. Ten by se měl pohybovat mezi 8 a 14 kg mléka. Zde platí v praxi běžné pravidlo, že nižší z hodnot platí pro dojnice s nízkou úrovní denní užitkovosti kolem 20 kg mléka a ta vyšší pro dojnice, jejichž denní produkce přesahuje hranici 45 kg mléka. Pokud se zamyslíme nad těmito hranicemi optimálního robotického dojení, uvědomíme si, že se bavíme o průměrné denní frekvenci dojení stáda mezi 2,5 – 3,0, což by mělo odpovídat běžné frekvenci dojení na farmách, kde robotické dojení funguje.

U robotického dojení můžeme rozlišit 5 skupin jednotlivých dojeních právě podle kombinace intervalu mezi dojeními a nádoji během jedné návštěvy robotu. Jedna krajní hranice zahrnuje dojení s velmi krátkým intervalem pod 6 hodin a nízkým nádojem pod 8 kg mléka, následuje skupina s velmi krátkým intervalem, ale nádojem nad 8 kg, ve středu všech skupin jsou požadovaná dojení v optimálním intervalu a optimálním nádoji. Tímto se blížíme přes dojení s příliš dlouhým intervalem a optimálním nádojem až po druhý extrém, který je zde představován dojeními s dlouhým intervalem a vysokým nádojem na 14 kg mléka. Jak je asi jasné, měli bychom se vyhýbat oběma extrémním případům, jak dojení v krátkém intervalu s nízkým nádojem až po dojení v dlouhém intervalu 14 hodin a vysokém nádoji nad 14 kg. Předmětem optimalizace dojení je tedy eliminace těchto dvou případů a snaha o dosažení optimálního středu. Výskyt obou variant by měl být ideálně v 0 % dojeních, ale protože nežijeme v ideálním světě, připouští se 3 % pro krátký interval a nízký nádoj a 8 % pro dlouhý interval a vysoký nádoj (Gute Eutergesundheit auch im AMS-betrieb, Heike Diez, Elite magazin 1/2016).

Společnost Lely se touto problematikou zabývá v rámci Podpory faremního managementu a k hodnocení svých farem po celém světě používá barevnou stupnici jednotlivých druhů dojení, popsaných v následujících případech.

 

Obr. 1.: Příklad farmy s vysokým procentem dojení s dlouhým intervalem od poslední návštěvy a vysokým nádojem za dojení v robotu zobrazeným tmavě modrou barvou. Zelená barva představuje správný případ dojení krav podojených v optimálním intervalu a s optimálním nádojem.

 

 

Obr. 2.: Příklad farmy s vysokým procentem dojení s krátkým intervalem od poslední návštěvy a nízkým nádojem za dojení v robotu zobrazeným tmavě červenou barvou. Zelená barva představuje správný případ dojení krav podojených v optimálním intervalu a s optimálním nádojem.

 

 

Hodnocení a definice hranic v rámci optimalizace dojení v automatickém dojení jsou již dány, ve vzduchu je však jedna zásadní otázka, kterou začíná výzva na každé farmě s dojícími roboty. Pojďme si přestavit oba diskutované extrémní případy dojení, v čem spočívá jejich nebezpečí a jaké jsou možnosti řešení. Ovšem až v druhé části.

 

Ing. Petr Štrébl, specialista FMS