Datum zveřejnění: 28.04.2020
Ve druhé části Optimalizace dojení jsme se zabývali tím, jaká nebezpečí se ukrývají při vysokém výskytu dojení s nízkým nádojem při velmi krátkém intervalu od poslední návštěvy a jakým způsobem ho ovlivňovat a kontrolovat. V tomto třetím a předposledním dílu se zaměříme na opačný extrém, tedy jak omezit dojení s vysokým nádojem a dlouhým intervalem mezi dojeními, ve čtvrté závěrečné části se podíváme také na to, jakým způsobem můžeme výkon a kapacitu systému sledovat v manažerském programu.

 

Zatímco dojení s krátkým intervalem a nízkým nádojem dokážeme celkem jednoduše řešit pomocí nastavení v manažerském programu Lely T4C, v tomto případě je třeba hledat příčinu někde jinde. Vždy obecně platí, že pokud stádo s průměrnou denní užitkovostí dojnic nad 25 kg nenavštěvuje robot alespoň 2,5 x, je někde problém. Tento problém se může vyskytovat v různých oblastech a my bychom měli při odhalování příčin postupovat od těch jednodušších, snadněji kontrolovatelných až po ty systémové, které neodstraníme přes noc.

Vysoký nádoj při dlouhém intervalu od poslední návštěvy můžeme také všeobecně nazvat nízkou návštěvností dojícího robotu. Dobrovolné návštěvy dojnic jsou v podstatě to, co každý chovatel očekává při pořizování dojícího automatu, avšak často si neuvědomuje, že každé zvíře kromě zdraví potřebuje také motivaci a prostor k realizaci návštěv, jejichž výsledkem je mléko. Motivace zvířat v podobě optimální dávky koncentrátu v robotu ve vztahu k množství dusíkatých látek a energie na krmném stole je obvykle faktor, který má značný vliv na návštěvnost krav. Kromě toho je to faktor, který můžeme do jisté míry snadno a jednoduše kontrolovat. Cílem je tedy nalézt vhodnou rovnováhu mezi živinami, které jsou dávkovány do krmného žlabu robotu při každé návštěvě a které jsou součástí TMR na krmném stole. Společnost Lely využívá dlouhodobě ověřený systém snížení množství energie na krmném stole na základní úroveň, která odpovídá průměrné denní užitkovosti dojnic ve stádě či skupině o 5-7 kg mléka, což vytváří určitou energetickou „nedostatečnost“, kterou zvířata kompenzují hledáním jiného zdroje, v našem případě v podobě dojícího robotu. Ten potom vyrovnává chybějící část energie, popř. dusíkatých látek pomocí jednoho, popř. dvou pevných koncentrátů a jednoho tekutého aditiva v podobě melasy nebo propylenglykolu. Dávka v robotu pak odráží energetické nároky každé jednotlivé dojnice v průběhu laktace. Tento systém je pro dojnice velmi snadno pochopitelný a využívaný jakožto pozitivní motivace, jakou lákáme krávy do robotu. Pokud však poměr především energie nakláníme ve prospěch krmného stolu, krávy již nemají potřebu vyhledávat jiný zdroj a robota nenavštíví, dokud si pro ně chovatel osobně nepřijde. Nalézt tu správnou balanci mezi krmným stolem a robotem je často výzva spočívající v nalezení vysokého příjmu sušiny z krmného stolu a nepříliš vysoké dávky koncentrátu v robotu při zachování optimální návštěvnosti podle fáze laktace a vlastní užitkovosti krav a samozřejmě dobrého zdraví dojnic. Chutnost robotického koncentrátu taktéž může být faktorem, který pozitivně přispěje k motivaci dojnic navštěvovat roboty, a nemůžeme také opomenout melasu, která má kromě rychlé energie na začátku laktace také funkci sladkého lákadla, kterému dojnice neodolají.

Druhá komplikace ovlivňující návštěvnost spočívá ve zdravotním stavu paznehtů. Těžko si jen můžeme představit dobrou návštěvnost u kulhajících a těžko našlapujících dojnic, proto je zdraví paznehtů klíčovou záležitostí, která má vliv na výkonnost dojících robotů a bezpochyby i na ekonomiku chovu. Ačkoliv je to záležitost spíše systémová, dobří chovatelé a uživatelé automatického dojení Lely dobře vědí, že zdravé paznehty jsou pro optimální návštěvnost dojících robotů nezbytný základ. Ačkoliv zdravé a správně ošetřované paznehty vyžadují i dojnice u konvenčních systémů, u dojení všech robotických systémů bez ohledu na systém pohybu dojnic to platí dvojnásob. V tomto ohledu se svobodný pohyb krav jeví jako šetrnější, protože si kráva sama uleví a odpočine, kdykoliv to uzná za vhodné a není nucena čekat v před selekčních prostorech nebo obcházet část stáje v řízeném cyklu.

Z řady těch systémových a často snadno řešitelných faktorů majících vliv na návštěvnost dojících automatů je denní rutina a řízení provozních operací ve stáji. Zde si chovatel musí uvědomit jednu věc, pořízení automatu pro dojení krav často znamená velkou investici, od které se očekává krátká návratnost. Proto robot musí být zařízení, které pracuje a je dojnicím k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce, jeho úkol je získávat mléko v maximálním možném času a maximálním dostupném výkonu, ke kterému byl vyvinut. Produkce mléka rovná se finanční příjem, proto by měly být všechny ostatní provozní operace dojícímu robotu přizpůsobeny a upraveny tak, aby se jeho provoz nezastavoval, například kvůli vyhrnování mrvy ze stáje, kvůli zakládání krmiva, stlaní a jiným operacím. A pokud k tomu již musí dojít, protože stáj jiný způsob neumožňuje, je třeba tyto akce optimalizovat do nejkratšího časového úseku, spojit je nebo zabezpečit jejich společný průběh. Často ke složitému průběhu denní rutiny ve stáji přispívá nedodržování daného postupu a lhostejnost obsluhy k efektivnímu provádění dané práce. Zde je tedy také potenciál k vytvoření více času pro lepší návštěvnost, a tedy i produkci krav.

 

Obr 1.: Prostor před dojícími roboty je nezbytností k vysoké návštěvnosti dojících robotů.

Návštěvnost dojících robotů můžeme také ovlivnit prostorem, který mají krávy k dispozici a komfortem v jakém naplňují své životní potřeby. Dostatečná šíře krmiště, hnojných chodeb, přechodů, a především prostoru před samotnými dojícími roboty umožňuje svobodný pohyb krav, kde se submisivní prvotelka velmi snadno vyhne dominantní starší krávě. Jak vyplývá z řady výzkum i velikost místa u krmného stolu má pozitivní vliv nejen na denní příjem sušiny, ale i na frekvenci dojení v dojících robotech. U rekonstruované stáje na tuto skutečnost musíme myslet, i když zde jsou zpravidla kostky vrženy. Nicméně i zde je dobré při plánované instalaci dojících robotů pochopit pravidla a principy automatického dojení, už jen kvůli ekonomice výroby mléka. I v těchto případech platí v praxi ověřená skutečnost, že více krav na robotu s nedostatkem prostoru snižuje návštěvnost robotu a nepřináší očekávánou produkci mléka v porovnání s nižším počtem zvířat a dostatečným prostorem, který přináší vysokou frekvenci dojení. V případě nových stájí je situace jednodušší, ale i zde je možno udělat celou řadu chyb, které ve finále omezují návštěvnost robotu a snižují produkční potenciál především vysoko-produkčních dojnic, které by se rády podojily třeba i 5 krát denně.

 

 

Obr.2: Nezbytná možnost moderních stájí s dojícími roboty. Vstup do robotu ze separace ošetřovaných krav i ze stáje pomocí výkyvné branky.

 

Na konci seznamu důležitých faktorů způsobující sníženou návštěvnost robotů nemůžeme opomenout zmínit klid ve stáji. Je to právě systém dojících robotů ve svobodném pohybu umožňující celodenní naplňování životních potřeb dojnic. Je to systém, jenž přináší pohodu a klid ve stáji. Časté vstupy do stáda, vyhledávání zvířat a rušení jejich odpočinku, toliko důležitého k produkci mléka, nejen narušuje přirozený běh života zahrnující návštěvy dojících robotů, ale také omezuje jeho kapacitu, aniž by si to chovatel uvědomil. Proto navrhujeme nové stáje i rekonstrukce těch starších se separační místností. Prostorem za dojícími roboty, kde dochází k většině zootechnických výkonům na farmě, tedy mimo produkční část stáda před dojícími roboty. Takto minimalizujeme vyhledávání vybraných zvířat a rušení těch ostatních. To přináší do stáda klid, pohodu a možnost všech dojnic jít se podojit podle jejich potřeb, v závislosti na fázi laktace a užitkovosti.